Strach ze změny

Často máme předsudky o něčem a snažíme se zůstávat v tom starém, co s námi již nesouzní. Trápíme se stále dokola nebo zůstáváme na místě i když je potřeba se posunout. Vidíme, co by se nám líbilo, co bychom moc chtěli, ostatní to mají, ale my ne a ne to přijít. Proč? Neuděláme krok vpřed za komfortní zónu. Bojíme se, co se může pokazit, když půjdeme do něčeho nového. Nebo nám někdo z okolí řekl ať to raději neděláme, že je to k ničemu nebo nám to vymluvil, že jde o hloupost a nesmysl a my tomu uvěřili a nechali se jím ovlivnit. Nakonec to často přehodnotíme a myslíme si, že vlastně to, kde jsme nyní je v pořádku. To však je hra rozumu a duše (ega a srdce). Také toho, kým jsme ovlivněni. Protože mnoho lidí nedělá rozhodnutí sám za sebe skrze duši a toho co doopravdy chceme, protože se bojíme chyb a hledáme názory a odpovědi jinde. Jenže nejsme stejní. Často se právě zastavujeme my sami před něčím novým. Nebo naopak po několika neúspěších se zastavíme a skončíme. Život je o hledání toho co je s námi v souladu. V souladu s naší duší. Pokud není, vrací se nám to ve formě nemocí, zranění a dalších věcí. To vše platí i v jezdectví. Často se řeší trenéři, mnoho názorů, stylů, způsobu ježdění, výcviku až člověku jde hlava kolem. O názorech na terapie ani nemluvě. Často je to tabu a mnoho lidí to odsuzuje. Jenže ten kdo pochopí a zjistí, co vše se může změnit jen za pomoci terapie a změny nastavení v sobě samém. Tak už nechce zpět. Jde o to být šťastný v životě a nezastavovat se. Nebát se růst. Nebát se padat. Změny buď přijdou náhle nebo pozvolna. Nikdy nic nezůstane stejné. O tom je život.